Archiv autora: Robert Němec

Používání směrových světel

Navzdory důsledné výuce v autoškolách řidiči později v provozu blinkry nepoužívají správně. Ukazatele směru jsou základním a nejdůležitějším komunikačním prostředkem mezi účastníky silničního provozu. Pro správné používání směrovek je podstatný i způsob držení volantu.

V porovnání s ostatními úkony, které musí řidič během jízdy zvládat, není používání směrových světel příliš složité. Zdánlivě jednoduchá věc však dělá řidičům nemalé problémy. Někteří jedinci přistupují k této činnosti laxně, často si nejsou jistí, před kterými úkony platí zákonná povinnost aktivovat blinkry, nebo dokonce považují blikání za nadbytečné. To má za následek snížení plynulosti i bezpečnosti dopravy. Ke vzniku komplikací stačí i pozdě aktivovaný ukazatel. Ostatní účastníci silničního provozu nejsou o zamýšleném pohybu nebo blížící se změně informováni včas, a to vede ke vzniku dopravních nehod. Za nejhorší pak lze považovat nepoužití směrovek při odbočování na křižovatce. Na řidiče, kteří nepoužívají směrovky, si chtěl posvítit už i exministr dopravy Dan Ťok, který za takové chování sliboval vysoké sankce.

Průzkum společnosti DEKRA Accident Research provedený v loňském roce na německých kruhových objezdech, odbočkách z hlavních komunikací, křižovatkách s hlavní silnicí v přímém směru i se zakřivením a na dálnicích čítal více než 5,5 tisíce vozidel. V průměru 50 % všech řidičů správně blikalo ve všech dopravních situacích. Mezi jednotlivými situacemi však existovaly zajímavé rozdíly. Přibližně 53 % řidičů použilo směrovky správně při opouštění kruhového objezdu, asi 56 % na křižovatkách a 67 %na dálnici. Před odbočením z hlavní pozemní komunikace aktivovalo ukazatel naopak jen 22 % motoristů. Výzkumní pracovníci z DEKRY mimo jiné zaznamenali, že ženy (53 %) blikaly správně častěji než muži (45 %). Jak se také ukázalo, podíl šoférů, kteří používali směrovky správně, byl výrazně vyšší u nákladních automobilů (62 %) než celkový průměr všech uživatelů vozovky. „Obávám se, že u nás by podobný průzkum vyšel mnohem hůře,“ komentuje výsledky Martin Bednář, manažer preventivního projektu Nehodou to začíná a dopravní expert z českého zastoupení společnosti DEKRA, a dodává, že zejména při jízdě na dálnici vnímá velkou četnost těchto nedostatků.

Obsluhu směrových ukazatelů musí každý zvládat už jako žák v autoškole velmi důsledně. Žádný učitel nemůže nechat zapomenutý blinkr bez povšimnutí. Během teoretické výuky nebo při domácím samostudiu žadatel získává znalosti, v jakých situacích a jakým způsobem se znamení směrovkami provádí. Při praktických jízdách si tuto činnost osvojí. Zdokonaluje nejen správný postup, kdy před aktivací ukazatele směru jízdy má již provedenou kontrolu dané strany v zrcátku, ale umí je správně používat i při více a více složitých řidičských úkonech. „Schopnost dávat znamení podle potřeby správně a včas, zejména o změně směru jízdy, ale i přiměřeně reagovat na všechna znamení dávaná ostatními účastníky provozu na pozemních komunikacích, jsou jedny z mnoha bodů, které hodnotí i zkušební komisař během závěrečné zkoušky, stejně jako dovednost kontroly funkce směrových světel před jízdou a správné držení volantu. Skutečně i správná poloha rukou na volantu ve třičtvrtě na tři vede ke snadné obsluze ovládací páčky pod volantem. V takovém případě stačí drobný pohyb prstem,“ upřesňuje Bednář. Zatímco má řidič stabilní kontakt s volantem, je připraven provádět další úkony. Moderní automobily nám navíc nabízejí komfortní trojblik malým dotykem. Proto je velmi zvláštní, že se řidičům nechce blikat, a to zvlášť s přibývající praxí.

Zákon č. 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích vyjmenovává tyto situace, kdy je řidič povinen dávat znamení o změně směru jízdy:

  • Při přejíždění z jednoho jízdního pruhu do druhého.
  • Při přejíždění z vyhrazeného jízdního pruhu do přilehlého jízdního pruhu.
  • Při objíždění stojícího vozidla, překážky nebo chodce.
  • Při předjíždění vozidla a při zařazování zpět před vozidlo po jeho předjetí.
  • Při předjíždění cyklisty.
  • Při odbočování na křižovatce nebo na místo ležící mimo pozemní komunikaci.
  • Při zajíždění k okraji pozemní komunikace nebo k chodníku za účelem zastavení nebo stání.
  • Při vyjíždění od okraje pozemní komunikace nebo od chodníku.
  • Při vyjíždění z kruhového objezdu.
  • Při změně směru jízdy a vybočování z něho.
  • Jestliže to vyžaduje bezpečnost provozu na pozemních komunikacích.

Způsob používání směrovek uvádí § 30, který říká, že znamení o změně směru jízdy musí řidič dávat včas před započetím jízdního úkonu s ohledem na okolnosti provozu na pozemních komunikacích, zejména na řidiče jedoucí za ním a na povahu jízdního úkonu. Aktivované blinkry ponechá řidič jen do doby ukončení změny směru jízdy, vybočení z něho, nebo pokud vozidlo nezaujme místo v jízdním pruhu, do kterého přejíždí. Pokud vozidlo směrovými světly není vybaveno nebo v případě jejich poruchy, dává řidič znamení upažením, a to jen před zapo-četím jízdního úkonu. Paží ohnutou v lokti nahoru se dává znamení o změně směru jízdy na opačnou stranu.

I řidiči integrovaného záchranného systému využívající právo přednostní jízdy by při jízdě se zapnutým zvukovým a světelným výstražným zařízením k zásahu ocenili čitelnější chování řidičů, kteří jim umožňují průjezd. „Vozidlo, které nám směrovkou dává najevo, že o nás ví a uhýbá, nám zajišťuje větší jistotu, umožňuje rychlejší průjezd a výrazně přispívá k bezpečnosti provozu. Neblikající vozidlo je nevyzpytatelné. Nikdy nevíte, kdy a kam odbočí nebo jaký manévr provede. Někteří se dokonce vyhnou vozidlu, které zastavilo před nimi, a snaží se jet dál, přestože za sebou mají vozidlo s majákem,“ konstatuje Bc. Alan Mejstřík, DiS., zdravotnický záchranář pro urgentní medicínu, který 11 let zodpovídal za výběr, přípravu a výcvik nových řidičů zdravotnické záchranné služby hl. m. Prahy.

 

 

Projekt Nehodou to začíná pokračuje

Realizační tým dostal zelenou a v letošním roce proškolí dalších 15 tisíc nových a budoucích řidičů. Nové termíny na první polovinu roku 2020 budou zveřejněné během ledna.

Nehodou to začíná je preventivní projekt, který prostřednictvím týmu odborníků realizuje interaktivní vzdělávací přednášky po celé České republice. Ty jsou určené začínajícím a budoucím řidičům motorových vozidel, tedy primárně středoškolákům. Cílem je snížení rizikových faktorů v chování mladých účastníků silničního provozu. Specialisté z oboru je seznamují s důsledky vážných dopravních nehod formou znaleckých analýz, otevřeně diskutují rizika užívání návykových látek ve vztahu k dopravě a pod odborným vedením si mohou diváci vyzkoušet i poskytování účinné první pomoci po simulované autonehodě.


Projekt Nehodou to začíná navazuje na úspěšnou realizaci v letech 2016-2019, během které si vybudoval dobré jméno u škol i studentů, podařilo se zasáhnout obrovskou cílovou skupinu, cca 77 tisíc účastníků přednášek. Své příznivce si našel i prostřednictvím působení na sociálních sítích. Více informací na www.nehodoutozacina.cz. Projekt je zajímavý svým zpracováním, které je založeno na odborné přednášce kombinující interaktivní prvky i zážitkovou výuku. „Každý návštěvník pořadu má příležitost zapojit se do praktické ukázky, ovlivnit vývoj pořadu a vlastními silami poukázat na správný či špatný postup při řešení problematických situací vycházejících z chybného jednání v silničním provozu. Divák se vzdělává zábavnou a nenásilnou cestou, což je u adolescentů významné pro jejich přijetí a uplatnění v budoucím životě,“ doplňuje Martin Bednář, manažer projektu a dopravní expert ze společnosti DEKRA.


Mladí řidiči do 25 let zaviní každoročně více než 10 tisíc dopravních nehod. Např. v roce 2018 bylo evidováno 10 051 nehod, při kterých bylo usmrceno 94 osob a dalších 397 bylo těžce zraněno. Podíl počtu nehod, usmrcených a těžce zraněných u nehod zaviněných mladými řidiči má z dlouhodobého hlediska sestupnou tendenci. Přesto byla přibližně každá 6. nehoda zaviněná mladým řidičem, který je vystaven velkému riziku vzhledem k jeho malým zkušenostem, neznalosti okolností vzniku dopravních nehod a jejich důsledků, ale i častému hazardu v podobě snadno rozptýlené pozornosti, či vlivu návykových látek. Cílit na tuto skupinu má obrovský význam pro vytvoření základních morálních předpokladů pro jejich budoucí účast v silničním provozu jako motoristů.


Projekt Nehodou to začíná byl schválen komisí pro tvorbu programů prevence škod, správní radou ČKP, Ministerstvem vnitra ČR a Ministerstvem dopravy ČR. Je financován z Fondu zábrany škod České kanceláře pojistitelů a společností DEKRA CZ a.s. Realizační tým pod vedením Martina Bednáře má za úkol během roku 2020 zorganizovat minimálně 80 interaktivních preventivních přednášek po celé ČR a zasáhnout dalších 15 000 osob. Nové termíny na první polovinu roku 2020 budou zveřejněné během ledna a zástupci škol i ostatní zájemci se mohou jednoduše přihlásit na webových stránkách projektu: http://www.nehodoutozacina.cz/terminy/.


„Dlouho jsme nebyly svědky takhle profesionálně pojaté, významnými osobnostmi zaštítěné, milým humorem protkané interaktivní přednášky. Kvitujeme především nastínění problematiky nehodovosti z různých úhlů pohledů, možnost vyzkoušet si volání na linku 155 včetně první pomoci, ukázky crashtestů automobilů v různých dopravních situacích s odborným komentářem, stejně tak i osvěžující přístup moderátora pořadu. Jsme přesvědčeny o velkém smyslu takto koncipovaných preventivních programů,“ hodnotí projekt Mgr. Zuzana Kostková a Mgr. Alžběta Fajová, profesorky ze strakonického gymnázia, které se zúčastnily přednášky v minulém roce.

Video o projektu Nehodou to začíná k dispozici ZDE.

Používání dětských autosedaček

Počet usmrcených dětí při dopravních nehodách lze výrazně snížit!

Při nehodách v roce 2018 zemřelo 19 dětí, 11 z nich sedělo v osobním automobilu.
Dětský zádržný systém bývá nesprávně použit, pro bezpečnost dětí je však zcela nezbytný.
Nejdůležitější je chování rodičů za volantem, dítě není nesmrtelné ani v nejlepší autosedačce.

Pokud není dětský zádržný systém ve vozidle správně připevněný, nefunguje tento důležitý prvek pasivní bezpečnosti při dopravní nehodě správně. V Česku platí, že každé dítě s hmotností do 36 kg a výškou do 150 cm musí být přepravováno v dětské autosedačce. Ta musí být pevně uchycena, důležité je i dbát na vedení a utažení bezpečnostních pásů dle návodu k obsluze. Pokud je systém použit špatně, dítě může při karambolu utrpět vážná i život ohrožující zranění. Hrozí vypadnutí ze sedačky, poranění se volným pohybem ve vozidle i ohrožení dalších členů posádky. Dítě může vlivem nárazu vyletět z vozidla a způsobit si vážné poranění hlavy či mozku. Tato zranění mohou být smrtelná. Za smrtí dítěte však může stát i nevypnutý airbag při umístění protisměrné sedačky na místě spolujezdce.

„Velmi často dochází k převrácení sedačky, čímž jsou způsobeny zlomeniny, poranění obličeje a další vážná zranění. Bezpečnostní pás vedený přes krk dítěte může při nehodě nebo prudkém zabrzdění zavinit zhmoždění nebo rozdrcení životně důležitých struktur – míchy, velkých cév a dýchacích cest. Pokud je dítě v sedadle zajištěno příliš volně, dochází při nárazu nebo prudkém brzdění ke kritickému protažení zejména krční páteře s možným trvalým poškozením míchy, jejímu přerušení, ochrnutí nebo míšnímu šoku a smrti,“ popisuje své dvacetileté zkušenosti Bc. Alan Mejstřík, DiS., zdravotnický záchranář a expert na poskytování přednemocniční neodkladné péče.

Aby bezpečnostní prvky zafungovaly tak, jak je konstruktéři vozidel a výrobci sedaček nadefinovali, je třeba je správně a důsledně používat. Výběr sedačky bychom neměli podcenit, zejména musí vždy odpovídat výšce a hmotnosti přepravovaného dítěte. „Přeprava dětí pomocí zádržných systémů se za poslední roky výrazně zdokonalila díky systému ISOFIX, který propojuje dětskou sedačku s konstrukcí vozidla pomocí pevných kotvících bodů. Pomohla i norma EHK č. 129 a zvýšení nároků na bezpečnostní parametry při jejich testování. Bylo vynalezeno i několik systémů, které eliminují chyby při nesprávném použití. Jediným handicapem může být jejich vyšší pořizovací cena,“ upřesňuje Ing. Ondřej Rechner, dopravní expert.

DEKRA provedla v roce 2019 nárazovou zkoušku, aby ilustrovala důsledky kolize při rychlosti 50 km/h, což je obvyklá rychlost vozidla ve městě. Při testu byly použity 2 dětské figuríny, přičemž jedna byla řádně zajištěna v dětské sedačce, druhá připoutána nebyla. Figuríny představovaly s výškou 113 cm a váhou 23 kilogramů průměrné šestileté děti. Při testu nárazu do pevné překážky došlo k přetížení o velikosti 25 g, což je působení sil, které zvýší hmotnost každé z přepravovaných osob na 25násobek. Nelze se tedy ohánět tím, že dítě udržíte v případě nárazu v ruce.  I 23kilová osoba působí krátkodobě silou odpovídající tíze předmětu o hmotnosti 575 kg. Výsledky testu nejsou překvapivé, o to zajímavější je, že k nedostatečnému zajištění opakovaně dochází. Pokud by tato simulace proběhla reálně, dítě by utrpělo těžká až smrtelná zranění. Navíc je ohrožena i osoba sedící ve vozidle vpředu, protože může dojít ke vzájemnému střetu.

Podle studie Výzkumu úrazů pojišťoven (UDV) zveřejněné v roce 2018 v Německu bylo celých 48 procent dětí nesprávně zajištěno při jízdě ve vozidle. V naprosté většině těchto případů byl sice použitý ochranný systém, ale uživatelé měli problémy s manipulací, nebo z důvodu krátké vzdálenosti či nedostatku času řádné upevnění dítěte podcenili. Na základě údajů francouzského Úřadu pro sledování bezpečnosti silničního provozu (ONISR) nemělo téměř 20 procent dětí a dospívajících usmrcených při dopravních nehodách ve Francii v roce 2017 bezpečnostní pásy. Podle amerického Národního úřadu pro bezpečnost silničního provozu (NHTSA) nemělo v roce 2016 v USA bezpečnostní pás 17 procent obětí dopravních nehod ve věku do 15 let. Světová zdravotnická organizace (WHO) si klade za cíl zvýšit podíl cestujících využívajících dětský zádržný systém do roku 2030 na téměř 100 procent.

V České republice zemřelo v roce 2018 při dopravních nehodách 19 dětí, což je o deset více než v roce 2017. V 11 případech šlo o spolujezdce v osobním automobilu, u zbylých osmi o chodce. Pouze jediné dítě sedělo na zadní sedačce nepřipoutané, ostatní byly připoutány bezpečnostním pásem nebo seděly v dětské autosedačce. „Upoutáním do zádržného systému se dítě nestává nesmrtelným. Je velmi důležité respektovat pokyny správného použití, mnohem důležitější je ale počínání řidiče. Při přepravě dítěte je vhodné upravit styl jízdy a jet natolik bezpečně, aby se co nejvíce omezily případné střety. Jakmile totiž dojde k vážné nehodě, např. ve vysoké rychlosti, dítě může zahynout i v sebelepším zádržném systému. Někdy zkrátka řidiči zapomenou, že vezou to nejcennější, co mají, a zbytečně hazardují,“ uzavírá Martin Bednář, DiS., vedoucí preventivního projektu Nehodou to začíná pro začínající řidiče.

Elektrokoloběžky

Nebezpečí, nebo eko pokrok?

Uživatelé často nejsou informováni o pravidlech, která při jízdě na elektrokoloběžce platí. Elektrokoloběžky mohou pomoci se zrychlením dopravy ve městech i menším zatížením životního prostředí. Bez dodržování bezpečnostních a uživatelských zásad však budeme čelit novým problémům.

Velká města se v poslední době potýkají se vzrůstající popularitou systému tzv. sdílených elektrokoloběžek, kdy si můžete prostřednictvím mobilní aplikace jednoduše vyhledat a posléze vypůjčit elektrokoloběžku umístěnou na některém z výpůjčních míst. Obdobné zařízení si může zájemce pořídit i jako vlastní. Základní myšlenkou je zlepšení plynulosti dopravy. Elektrokoloběžky vás rychle přepraví z jednoho bodu do druhého, přičemž pomáhají předcházet dopravním kolapsům a snižují množství škodlivých látek uvolňovaných do ovzduší. Navíc jsou pro uživatele atraktivní alternativou přepravy. Přestože ale hovoříme o ekologickém a ulehčujícím systému, spolu s oblibou bohužel vzrůstají i rizika vyplývající z nesprávného užívání strojů.


Nezodpovědní uživatelé často zapomínají, že elektrokoloběžka je dopravním prostředkem podobně jako jízdní kolo, a proto je třeba dodržovat nejen bezpečnostní opatření, ale i pravidla silničního provozu. V porovnání s jízdním kolem má koloběžka rizika spojená s horší stabilitou na nerovném povrchu, viditelností, ale i absencí bezpečnostní výbavy řidičů. Motoristé vnímají koloběžkáře jinak než cyklistu, a to může mít vliv na dodržování bočního odstupu i používání směrových světel. U nás jsou koloběžky poměrně nové, a než si na ně zvykneme, může se stát řada zranění způsobených nebezpečnou jízdou,“ komentuje nový trend dopravní specialista Martin Bednář ze společnosti DEKRA, manažer preventivního projektu Nehodou to začíná, který vzdělává začínající řidiče.

Jaká pravidla pro uživatele elektrokoloběžek platí? Technické požadavky vycházejí z vyhlášky č. 341/2014 Sb., o schvalování technické způsobilosti a o technických podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích. Ta definuje technické požadavky na výbavu koloběžek obdobnou jako u jízdních kol. Výkon motoru elektrokoloběžky v takovém případě nesmí přesáhnout 1 kW a maximální konstrukční rychlost nejvýše 25 km/hod. Pokud jsou tyto hodnoty vyšší, rozhodují údaje uvedené ve schvalovací dokumentaci vozidla a z nich vyplývající povinnosti.


Z hlediska provozu na pozemních komunikacích se jezdec na koloběžce řídí stejnými pravidly jako cyklista dle zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů. Zde je velké množství specifik určených pro jízdu na kole, resp. koloběžce, která vymezují způsob jízdy, pravidla pro pohyb na běžných komunikacích, cyklostezkách, na přejezdech pro cyklisty nebo v jízdních pruzích pro cyklisty, určují použití ochranné přilby, věk s ohledem na jízdu pod dohledem či na chodníku, způsob osvětlení za snížené viditelnosti a další konkrétní specifika. Uživatel by měl ovládat pravidla silničního provozu, řídit se jimi, věnovat se plně řízení a sledovat situaci v provozu. „Obávám se, že minimální věk, ochranná helma, platný řidičský průkaz ani další podmínky vydané provozovateli pro použití sdílených koloběžek mnoho zájemců o svezení nezajímá,“ myslí si Martin Bednář z DEKRY. Doplňuje, že „zákon také vymezuje chování ostatních řidičů vůči cyklistům/koloběžkářům.“


V praxi často veřejnost pobuřují jezdci prohánějící se po chodnících vysokou rychlostí, ale i ledabyle odstavené koloběžky překážející plynulé chůzi pěších navzdory zakázaným i doporučeným místům k parkování. Nepomáhá ani četné pokutování jezdců městskými strážníky. Například v hlavním městě netradiční dopravní prostředek láká zejména zahraniční turisty, kteří si ho pletou s adrenalinovým zážitkem, od čehož se odvíjí jejich přístup. Výjimkou tak není vandalismus, ale ani řízení elektrokoloběžky v podnapilém stavu nebo ve více lidech, což je pro řidiče i jeho okolí velmi ohrožující.

„Popularita vozidel, která se dají definovat jako lehká elektrická vozidla, rychle stoupá. Zejména jiná dynamika jízdy a bezhlučnost těchto dopravních prostředků zvyšuje možnost kolizních situací v běžném provozu, a to nejen z pohledu chodců, ale také z pohledu silničních vozidel, a proto je nutné upravovat návyky všech účastníků provozu, zejména z hlediska zvýšené pozornosti. Aktivně vzniklou situaci řešíme na legislativní úrovni i zvýšenou edukací uživatelů těchto dopravních prostředků,“ zdůrazňuje Jiří Polomis, Krajský koordinátor BESIP MDČR pro hl. m. Prahu.


Elektrokoloběžka je velmi praktická. Je relativně malá, skladná (skládací) a po jednom odrazu už vás veze s přidáním plynu sama. Náklady na její pořízení a provoz jsou nízké, snadnou obsluhu zvládne i dítě. Na 1 krátké dobití ujede slušný počet kilometrů (závislost na kapacitě, opotřebení akumulátoru, teplotě apod.). Pokud na ní budou uživatelé jezdit opatrně a dodržovat potřebné zásady, může toto vozítko pomoci se zefektivněním dopravy zejména v intravilánu.


Jaké zásady je vhodné dodržovat?

  • Před jízdou po veřejných komunikacích se seznamte s pravidly silničního provozu.
  • Koloběžku před každou jízdou zkontrolujte z hlediska technického stavu.
  • Nejezděte pod vlivem alkoholu, jiných návykových látek ani ve zhoršeném zdravotním stavu.
  • Rychlost a styl jízdy přizpůsobte povrchu vozovky a terénu.
  • Chovejte se ohleduplně a věnujte pozornost řízení – i na koloběžce jste řidičem.
  • Pro jízdu volte vhodné komunikace a bezpečnostní výbavu.
  • Dbejte na to, abyste byli dobře vidět, zejména za snížené viditelnosti.
  • Po jízdě elektrokoloběžku vhodně zaparkujte či zabezpečte proti krádeži.

První pomoc u dopravní nehody

Vteřiny po nehodě. Čas, který rozhoduje.
Jde-li někomu bezprostředně o život, je třeba okamžitě jednat.
Obvykle potřebují nejvíce pomoct ti, kteří nekřičí.

Každých 5 minut se stane na českých silnicích jedna dopravní nehoda. Jde-li někomu bezprostředně o život, je třeba okamžitě jednat. Zdravotnická záchranná služba má zákonem stanovenou dojezdovou dobu 20 minut. Průměrně se ve městě tento čas pohybuje okolo 8 minut, mimo město a při zhoršeném počasí však může být i výrazně delší. „Pokud se stanete svědkem dopravní nehody, jste i tím, kdo může pro záchranu účastníků nejvíce udělat. Mnozí řidiči pod vlivem stresu a tíhy zodpovědnosti neví, jak se zachovat, proto je důležité vkládat tato pravidla do paměti každého z nás už od mládí,“ říká dopravní specialista Martin Bednář, šéf projektu Nehodou to začíná, v rámci kterého jsou studenti středních škol seznamováni mimo jiné i se základy první pomoci.


Když k nehodě dojde, moralizování musí jít stranou. Teď se hraje o všechno. Silniční zákon ukládá povinnost poskytnout pomoc účastníkům dopravní nehody. To může evokovat pocit, že projíždějící okolo nehody nemusí ani přibrzdit. Poskytnutí první pomoci ovšem obsahuje i občanský zákoník, povinnost tedy existuje bez ohledu na konkrétní roli účastníka silničního provozu, dokonce pod hrozbou pěti let nepodmíněného trestu. Zranění právě bojují o život s časem, můžou jim zbývat sekundy či jednotky minut. „Pokud jede auto, spadne na něj větev a ono havaruje, je to nešťastná náhoda, které se stávají a budou stávat. Většině nehod ovšem jde snadno předejít. Kolikrát stačí tak málo – pokora k fyzikálním zákonům, které platí pro každého bez rozdílu, a úcta k životu druhých lidí. Dopravních nehod by tak jistě ubylo, ale my je musíme připravit i na tento scénář,“ říká Bc. Alan Mejstřík, DiS., zdravotnický záchranář a expert na poskytování přednemocniční neodkladné péče a simulační výuku.


Pokud se stanete svědkem dopravní nehody:

  • ZASTAVTE NA BEZPEČNÉM MÍSTĚ

Nevrhněte se do nebezpečí po hlavě. Zastavte až za nehodou, raději dál než blíž, ideálně úplně mimo komunikaci. Zvlášť pozor dávejte v zatáčkách, kde i místo mimo komunikaci může být velmi nebezpečné. Označte se reflexní vestou, své spolucestující pošlete na bezpečné místo mimo komunikaci. Označte místo nehody v dostatečné vzdálenosti výstražným trojúhelníkem nebo jiným zřetelným způsobem. V silnici se pohybujte minimálně a s neustálou ostražitostí – riziko sekundární nehody je vysoké. Pozor také na další nebezpečí, např. unikající kapaliny, požár, neaktivovaný airbag, ostré plechy, agresivní či opilé osoby i kontakt s krví. Zatáhněte v havarovaném vozidle ruční brzdu a vyndejte klíčky ze zapalování.

  • ZAVOLEJTE POMOC

Čím dřív pomoc zavoláte, tím dříve přijede. Při nehodě se zraněním volejte primárně zdravotnickou záchrannou službu na čísle 155. Pokud nemáte signál, volte linku 112, případně kteroukoliv jinou tísňovou linku (158, 150, 156). Na linku 112 se dovoláte i bez SIM karty. V místě bez možnosti snadné lokalizace použijte aplikaci Záchranka, která odešle vaše GPS souřadnice. Zásadní je udat přesné místo nehody – na dálnici kilometr i směr. Operátorka vám bude dávat instrukce, jak postupovat a jak pomoci, poslouchejte ji. Myslete na to, že ona nevidí nehodu a vychází jen z vašich informací.

  • POSKYTNĚTE PRVNÍ POMOC

Zorientujte se, zjistěte počet zraněných, zeptejte se účastníků. Pozor, někteří mohou být ve velké vzdálenosti, mimo vozovku, pod vozidlem, malé děti někde za sedadlem, v kufru apod. Pokud vás pomáhá více, rozdělte si jasně úkoly – kdo zavolá, kdo označí místo, kdo půjde do červeného a kdo do modrého auta. Každá nehoda je jiná, často bývají zranění zaklínění. Obvykle potřebují nejvíce pomoci ti, kteří nekřičí (jsou v bezvědomí). Při nehodách bohužel lidé i umírají. Pokud má někdo zranění neslučitelné se životem, resuscitace (oživování) není na místě. Důležitější je postarat se o ty, které ještě zachránit jde.

  • ZASTAVTE VELKÉ KRVÁCENÍ

Obvazem nebo kusem oblečení tlačte v místě krvácení. U velkých ran či amputace to může být problém, pak lze končetinu zaškrtit (vždy na stehně či paži). Umístěte škrtidlo, široký opasek či široký pruh látky tak, aby z rány níže už krev netekla.

  • UVOLNĚTE DÝCHACÍ CESTY

Osobě v bezvědomí je nutné umožnit dýchání. Někdy stačí uvolnit oděv, očistit obličej od krve nebo pootevřít ústa, případně odstranit viditelné překážky, nenechat osobu v předklonu viset v pásech. Kdo ani po uvolnění dýchacích cest u nehody nedýchá, je obvykle mrtvý. Pokud je zachránců dost a nezdrží se pomoc ostatním, je možné nedýchajícího vyprostit z vozu a do příjezdu záchranky oživovat – tedy stlačovat hrudník, případně, jsou-li pomůcky a zkušenost, provádět umělé dýchání.

  • ZAJISTĚTE TEPLO

Pokud to není nutné z důvodu hrozícího nebezpečí, zraněné, kteří dýchají, nevyprošťujte z vozidla. Jsou v něm chráněni před chladem, deštěm i větrem. Každý zraněný potřebuje být v teple, i když je venku horko. Přikryjte zraněné dekou, oblečením či termo fólií z lékárničky. Podchlazení na místě zvyšuje pravděpodobnost úmrtí v nemocnici.


Každá nehoda je jiná a nelze tedy sestavit univerzální návod. Přesto můžete učinit opatření, která vás na poskytnutí první pomoci lépe připraví. Zúčastněte se projektu Nehodou to začíná, absolvujte kurz první pomoci, naučte se zacházet s výbavou autolékárničky a opatřete ji funkčními pomůckami. Nainstalujte si do telefonu aplikaci Záchranka. A především – nebuďte k osudu zraněných lhostejní. „Vaše rozhodnutí poskytnout první pomoc může být pro zraněného naprosto zásadní. To, že cítíte strach a obáváte se, zda situaci zvládnete, je normální pocit. Ošetřovat naříkající zraněné je emočně náročné i pro nás záchranáře. Zachránit lidský život je krásný pocit. O to krásnější, když víte, jak na to,“ říká záchranář Bc. Alan Mejstřík, DiS.

Díky, že až pojedete kolem dopravní nehody, zastavíte…

Nehodou to začíná má nové termíny

Z prostředků FZŠ už bylo proškoleno téměř 60 tisíc nových a budoucích řidičů.
Termíny na druhou polovinu roku 2019 jsou již zveřejněné a je možné se přihlásit.

Cílem interaktivního a preventivně edukačního projektu Nehodou to začíná je snižování rizikových faktorů v chování účastníků silničního provozu. Tým odborníků cestuje po celé České republice a organizuje přednášky pro studenty středních škol, tedy začínající a budoucí řidiče motorových vozidel. Studie Ministerstva dopravy hovoří o tom, že zhruba 20 % všech nehod v Evropské unii způsobí mladí lidé ve věku od 15 do 30 let. Nehody způsobené touto věkovou skupinou si vyžádají přibližně 30 % z celkového počtu obětí. Z těchto důvodu má cílení na skupinu začínajících a budoucích řidičů skutečný smysl.


Projekt je financován z Fondu zábrany škod České kanceláře pojistitelů. Účast škol i ostatních zájemců je tak zcela bezplatná. Celkový počet účastníků projektu po dobu této dotace čítá od roku 2016 bezmála 60 tisíc osob. Realizační tým má za sebou 296 představení, kterých se zúčastnilo 580 škol. Mnohé školy se těší na spolupráci i v dalších letech. Nové termíny na druhou polovinu roku 2019 jsou již zveřejněné, což kantorům usnadní zařazení programu do školního plánu. Registrace je možná prostřednictvím webové stránky projektu: http://www.nehodoutozacina.cz/terminy/.


„Dlouho jsme nebyly svědky takhle profesionálně pojaté, významnými osobnostmi zaštítěné, milým humorem protkané interaktivní přednášky. Kvitujeme především nastínění problematiky nehodovosti z různých úhlů pohledů, možnost vyzkoušet si volání na linku 155 včetně první pomoci, ukázky crashtestů automobilů v různých dopravních situacích s odborným komentářem, stejně tak i osvěžující přístup moderátora pořadu. Jsme přesvědčeny o velkém smyslu takto koncipovaných preventivních programů,“ hodnotí projekt Mgr. Zuzana Kostková a Mgr. Alžběta Fajová, profesorky ze strakonického gymnázia.


Odborníci analyzují dopravní nehody z hlediska jejich příčin a následků. Komentují rizika používání mobilních telefonů při řízení či nedodržování bezpečné vzdálenosti. Studenti si vyzkouší, jak ovlivnit bezpečnost jízdy z pozice spolujezdce, a rozehraje se i ukázka asistované první pomoci se záchranářem. Škola má tak skvělou příležitost navštívit zajímavý program obsahující první pomoc, nehody a drogy v jednom. „Drogové téma je často pojímáno, jako by hlavní nebezpečí bylo v droze. Démon je však ukryt v člověku,“ upřesňuje PhDr. Ivan Douda z organizace Drop In, který v pořadu rozebírá účinky alkoholu a nejčastějších drog.


„Pokud někoho překvapí pojetí této odborné přednášky, pravděpodobně to bude využitím humoru a dávkou interaktivních prvků. Mladého diváka je nutné nejprve zaujmout a teprve potom obohatit o důležitá fakta,“ říká Martin Bednář ze společnosti DEKRA, který projekt řídí a stojí za jeho vznikem. Studenti mají během přednášky možnost s odborníky komunikovat nebo se na ně obrátit později, např. prostřednictvím sociálních sítí. Tam organizátoři pravidelně zveřejňují tematické příspěvky zaměřené na minimalizaci rizik v dopravě, prezentují novinky v pravidlech silničního provozu a připomínají zásady bezpečné jízdy, aby tak pomohli mladým řidičům i po jejich účasti na programu.

Video o projektu Nehodou to začíná:

Složení realizačního týmu:

  • Alan Mejstřík, DiS. (první pomoc)
  • Ivan Douda (prevence drog)
  • Jiří Doležal (moderátor)
  • Markéta Marynčáková (koordinátorka projektu)
  • Martin Bednář, DiS. (dopravní nehody)
  • Ondřej Rechner (dopravní nehody)

70 % úmrtí v evropských městech

70 % úmrtí v evropských městech tvoří chodci, cyklisté a motocyklisté. Lidé se nemusí cítit při dopravě po městských komunikacích bezpečně.

Podle údajů ze statistik posbíraných v letech 2010 – 2017 se snížila úmrtí na městských komunikacích přibližně o polovinu. Alarmující je však počet zabitých a vážně zraněných. Evropská rada pro bezpečnost dopravy (ETSC) upozorňuje, že 70 % úmrtí a vážných zranění na silnicích v evropských městech tvoří 3 nejzranitelnější skupiny účastníků silničního provozu: chodci, cyklisté a motocyklisté.

Důsledkem může být snížený pocit jistoty ve městech. Pokud obyvatelé nebudou věřit, že jsou tamní komunikace bezpečné pro chůzi či jízdu na kole, zvolí cestu vlastním autem. To však způsobuje vyšší ekologickou zátěž a omezení plynulosti dopravy, navíc se zvyšuje riziko vzniku dopravních nehod. Města zatím nemají důmyslně vybudované sítě cyklostezek. Stejná situace nastává i u chodců. Není se čemu divit, že se často potýkáme s dopravními kolapsy souvisejícími s množstvím automobilů a přehlcením městské dopravy.


Řešením je zvýšení investic do infrastruktury a městských dopravních systémů, které zohlední právě chodce, cyklisty a motocyklisty. Je nezbytné, aby účastníci provozu důvěřovali městským komunikacím. ETSC chce v příštích deseti letech vidět snahu o vybudování bezpečnější infrastruktury napříč všemi evropskými městy. Pozornost by měla být zaměřena i na rychlostní limity a jejich dodržování, problematiku rozptýlené pozornosti a jízdu pod vlivem návykových látek.

„Tlak na využití obnovitelných zdrojů a snížení emisí v dopravním provozu zejména ve městech (tzv. intravilánu) je nepřehlédnutelný. Nesmíme však spoléhat pouze na účinnost represivních opatření. V neustálém omezování řidičů např. rychlostními limity, zpomalovacími prahy, zužováním komunikací či umisťováním radarů kompletní spásu nevidím. Nezapomínejme na vhodné působení formou prevence. Účastníci silničního provozu by měli hlavně sami pochopit, proč respektovat pravidla. Tam zatím cítím značné rezervy,“ říká Martin Bednář ze společnosti DEKRA, který cílí své preventivně vzdělávací aktivity na mladé a začínající řidiče.

Žijeme v době, kdy se mnoho měst a obcí oprávněně zabývá kvalitou ovzduší. Kvůli zlepšení životního prostředí EU odrazuje od užívání osobních automobilů – ruku v ruce bychom však měli dbát na otázku bezpečnosti. Chodci i cyklisté by se měli pohybovat v bezpečném prostředí. Omezený prostor ve městech je nutné využívat inteligentně a účinně, aby umožnil zvýšenou mobilitu bez ohrožení účastníků provozu.


V České republice se počet usmrcených osob na městských komunikacích snížil z 291 v roce 2010 na 193 v roce 2017. Odhadovaný roční průměrný pokles počtu úmrtí na městských komunikacích za stejné období činil 5,5 % ve srovnání s meziročním poklesem 3,7 % na venkovských silnicích.

„Za tímto vývojem stojí několik možných příčin, včetně postupného zavádění opatření na zklidnění dopravy, rekonstrukcí komunikací, modernizace chodníků, budování cyklistické infrastruktury a osvětlení přechodů pro chodce. Ke zlepšení přispívají i kontroly dodržování nejvyšší dovolené rychlosti bezpečnostními kamerami a dopravní policií – podíl řidičů, kteří v městských oblastech překročili rychlostní limit nad 10 km/h, poklesl z 9 % v roce 2014 na 6 % v roce 2018,“ komentuje Jiří Ambros z Centra dopravního výzkumu (CDV).

Jedním z klíčových bodů řešení nehodovosti je prosazování bezpečné rychlosti jízdy. Mnoho zemí překračuje povolenou rychlost 50 km/h. Byly zjištěny i obrovské rozdíly v úrovni bezpečnosti v rámci EU. Na městských silnicích je úmrtnost nejvyšší v Rumunsku – asi 105 lidí na milion obyvatel měst, což je čtyřnásobkem průměru EU. Naopak ve Švédsku činí toto číslo 9 lidí, ve Spojeném království 11 lidí, v Nizozemsku 13 lidí a v Irsku a Španělsku 14 lidí na milion městských obyvatel. Největšího pokroku při snižování počtu úmrtí na městských komunikacích v letech 2010 až 2017 dosáhlo Lotyšsko, Řecko, Portugalsko a Polsko.

Zdroj:

Europen Transport Safety Council

70 % of road deaths in European cities are pedestrians, cyclists and motorcyclists; dostupné online z https://etsc.eu/70-of-road-deaths-in-european-cities-are-pedestrians-cyclists-and-motorcyclists/.